Genpor. Karel PALEČEK
* 28. 1. 1896
† 12. 3. 1962


Karel Paleček se narodil 28. ledna 1896 v nezámožné rodině plzeňského truhláře, zaměstnance rakousko-uherských drah. Měl pět sester a jednoho mladšího bratra. Absolvoval čtyři ročníky reálného gymnázia a obchodní školy. Jeho další osudy poznamenala první světová válka. Byl povolán k plzeňským „pětatřicátníkům“ a s nimi odešel na frontu. Jako jeden z mnoha pak v září 1916 přeběhl k ruské armádě a přihlásil se do Československého vojska na Rusi. Byl zařazen ke kulometné rotě 3. pluku Jana Žižky z Trocnova, se kterou prodělal bitvu u Zborova a celou sibiřskou anabázi československých legií.

Do vlasti se vrátil v srpnu 1920 a na naléhání nadřízených se rozhodl pro další službu v armádě. Absolvoval školu pro důstojníky a od dubna 1921 působil u 46. pluku v Chomutově v nejrůznějších štábních funkcích, zejména zpravodajských, pro které měl nadprůměrné schopnosti. Proto byl v květnu 1931 převelen k 2. oddělení hlavního štábu v Praze, tedy přímo do ústřední vojenské zpravodajské služby jako člen ofenzivní pátrací skupiny zaměřené proti Německu.

V době tehdejšího stavebního rozmachu se rozhodl postavit rodinný dům v Praze – Střešovicích – Na Bateriích, kam se v roce 1932 s rodinou nastěhoval. V přízemí této vily byla v roce 1935 zřízena utajená kancelář zpravodajské služby. Zpravodajci, kteří zde působili, již 11. března 1939 věděli, že k okupaci zbytku ČSR dojde 15. března. Protože jim hrozilo nebezpečí a nejen Československo mělo zájem, aby ve své činnosti pokračovali, bylo po dohodě s britským zpravodajským přidělencem jedenáct příslušníků zpravodajské služby přemístěno do Velké Británie. Ve střešovické vile majora Palečka byl tedy zahájen 2. odboj proti nacistickému Německu. Se skupinou zpravodajců odletěl Paleček do Londýna v předvečer okupace - 14. března.

Po ročním působení v Paříži na počátku války jako zástupce velitele zpravodajské ústředny „Karel“ měl v Londýně za úkol vybírat a vycvičit parašutisty, které pak vysílal do vlasti, aby zde získávali důležité zpravodajské informace a zajišťovali spojení s domácím odbojem.
Mezi parašutisty se těšil pověsti náročného a starostlivého velitele, který měl pochopení pro jejich obtíže a nelehké poslání. Přezdívka „táta“, jak ho mezi sebou nazývali, vystihuje respekt, úctu, přirozenou autoritu a lidský vztah vojáka k veliteli.
Konec války zastihl již plukovníka Palečka na cestě z Košic do Prahy a tak v polovině května 1945 opět vstupuje do budovy hlavního štábu v Dejvicích. Využívá všech nově nabytých zkušeností, zakládá a buduje elitní výsadkové vojsko a stává se jeho prvním generálem. Ještě dnes, po více než padesáti letech, jsou potomci těchto jednotek chloubou naší armády a jsou nasazovány v zahraničí v rámci OSN nebo NATO. Jeho lidský a starostlivý přístup k podřízeným přinesl generálu Palečkovi další pokračování přezdívky „táta“ a ještě dlouho po jeho smrti mezi výsadkáři kolovaly zkazky o jeho svérázném řešení některých kázeňských přestupků.

V listopadu 1949, stejně jako většina důstojníků ze západu, byl generál Paleček zatčen a na základě nepravdivých a uměle vykonstruovaných obvinění odsouzen k deseti rokům žaláře. Byl nejprve v Plzni na Borech a potom v té nejhorší věznici, v Leopoldově. Ani tam se nenechal zlomit a naopak své spoluvězně psychicky povzbuzoval. Jeho smysl pro spravedlivost se projevil i tehdy, když se zastal dozorcem nespravedlivě obviněného spoluvězně. Vysloužil si za to dva dny tzv. korekce, tj. uvěznění v mrazivé cele 2 x 3 metry umístěné v hradbách leopoldovské pevnosti. Aby nezmrzl a přežil, celé ty dva dny pochodoval tři kroky tam, tři kroky zpátky.

Po odstranění Slánského a Raicina došlo v některých případech k revizi těch nejkřiklavějších rozsudků a tak byl Karel Paleček v neveřejném procesu zbaven viny a osvobozen. Ve zbídačeném stavu (vážil necelých 50 kg místo dřívějších 80ti) byl v květnu 1952 z Leopoldova propuštěn. Zbytek života strávil se svou rodinou, často navštěvován bývalými výsadkáři, jak důstojníky, tak řadovými příslušníky. Po několika těžkých operacích zemřel 12. března 1962.
Vyznamenán Čs.válečným křížem 1918 a 1939, Čs.medailí za chrabrost, Čs.medailí za zásluhy I.st., sovětským řádem Za pobědu nad Germanijej, britským The 1939-45 Star, jugoslávským Orden Zasluge za narod II.reda atd.atd.
V roce 1992 byl povýšen na generálporučíka in memoriam.

Karel Paleček byl osobnost silné vůle a pevného charakteru, nadmíru spravedlivý, který nenáviděl chamtivost a nadřazenost, který přistupoval ke všem ostatním jako k sobě rovným. O všechny své podřízené starostlivě a přímo otcovsky pečoval a proto se mu také dostalo oné výstižné přezdívky „táta“. Jeho památka je stále vzpomínána u všech výsadkových útvarů české armády.

Dokumentární film o gen.Palečkovi: